Reálné věty málokdy používají jen jeden čas. Tady vidíš souvětí, kde se potkávají dva — nebo klidně i tři a víc — časů najednou, na jedné společné časové ose.
By the time I arrive, she will have already left.
Než dorazím, ona už bude pryč.
Věta má dva různé budoucí okamžiky, které je potřeba od sebe odlišit: můj příjezd (referenční bod, ke kterému se celá věta vztahuje) a její odchod, který proběhne ještě dřív. Protože 'by the time' je časová spojka, sloveso ve vedlejší větě zůstává v přítomném čase ('arrive'), i když jde jasně o budoucnost — platí tu stejné pravidlo jako po 'when' nebo 'as soon as': žádné will ve vedlejší časové větě. Hlavní věta ale potřebuje ukázat, že v okamžiku mého příjezdu bude odchod už hotová věc, a proto tam musí být předbudoucí čas ('will have already left') — blok na ose proto nekončí u bodu TEĎ, ale přesně u bodu mého příjezdu.
If it rains tomorrow, we will stay home.
Když bude zítra pršet, zůstaneme doma.
Podmínková věta s 'if' popisuje reálnou možnost v budoucnosti, ale sloveso v ní ('rains') má tvar přítomného času prostého — po 'if' se stejně jako po časových spojkách 'will' nepoužívá, i když je význam jasně budoucí. Hlavní věta naopak budoucí čas potřebuje, protože právě ona vyjadřuje, co se stane, POKUD se podmínka splní. Obě události proto na ose leží těsně vedle sebe v budoucí zóně: nejdřív (případně) zaprší, a jako bezprostřední reakce na to zůstaneme doma.
I had already eaten when she called.
Když zavolala, já jsem už měl/a najedeno.
Tahle věta řadí dva minulé děje do jejich skutečného pořadí: dřív skončilo jídlo, teprve pak přišel telefonát. Angličtina to musí rozlišit gramaticky — dřívější děj proto stojí v předminulém čase ('had eaten'), zatímco pozdější, referenční děj zůstává v minulém čase prostém ('called'). Na ose proto vidíš druhý bod ('když zavolala'), ke kterému se blok jídla svou spojnicí připojuje — jídlo bylo hotové ještě předtím, než tento bod nastal, ne teprve po něm.
She said she had finished her homework.
Řekla, že už dokončila domácí úkoly.
V přímé řeči by holka řekla 'I have finished my homework' — dokončení úkolů by se vztahovalo k okamžiku JEJÍ promluvy. Jakmile ale její slova vyprávíme MY, uvozovací sloveso 'said' je v minulém čase, a celá vedlejší věta proto musí projít posunem časů (tzv. backshift): předpřítomný čas se mění na předminulý ('had finished'). Na ose se to projeví tím, že blok nekončí u bodu TEĎ, ale u referenčního bodu — chvíle, kdy ona tu větu doopravdy vyslovila — protože dokončení úkolů bylo aktuální vzhledem k TÉ chvíli, ne vzhledem k okamžiku, kdy o tom mluvíme teď my.
When I get home, I will call you.
Až přijdu domů, zavolám ti.
Časová spojka 'when' se tu vztahuje k budoucí události, a proto sloveso ve vedlejší větě zůstává v přítomném čase prostém ('get'), i když jde jasně o budoucnost — 'will' patří výhradně do hlavní věty ('will call'). Na ose proto oba děje leží těsně vedle sebe v budoucí zóně: nejdřív přijdu domů, a hned potom zavolám — malá mezera mezi oběma body ukazuje, že druhá událost následuje bezprostředně po první.
I've been living here since I graduated.
Bydlím tady od té doby, co jsem vystudoval/a.
Vazba 'have been living' spojuje konkrétní okamžik v minulosti — kdy jsem dostudoval/a, což je jednorázový, uzavřený děj v minulém čase prostém ('graduated') — s přítomností: bydlení tady tehdy začalo a nepřetržitě trvá až do teď. Proto se blok na ose netáhne jen k nějakému bodu v minulosti, ale až k bodu TEĎ, se kterým je pevně spojený, a začíná přesně tam, kde stojí tečka 'graduated'. Důraz je na TRVÁNÍ — jak dlouho už bydlení probíhá —, ne na to, kolikrát jsem se stěhoval/a nebo co z toho vzniklo.
If I had studied harder, I would have passed the exam.
Kdybych se byl/a víc učil/a, zkoušku bych udělal/a.
Třetí kondicionál je vlastně kombinace dvou už známých stavebních kamenů: podmínková věta používá předminulý čas ('had studied') k popisu něčeho, co se v minulosti nestalo, a hlavní věta na to reaguje hypotetickým tvarem 'would have + minulé příčestí'. Obě části věty se vztahují ke stejnému bodu v minulosti — dni zkoušky —, proto na ose vidíš druhý bod ('zkouška'), ke kterému se učení (přesněji jeho nedostatek) svou spojnicí připojuje. Realita je přitom přesně opačná, než věta popisuje: student se dost neučil, a zkoušku neudělal — celá věta je jen neuskutečněná alternativa k tomu, co se doopravdy stalo.
I was cooking dinner when the phone rang.
Vařil/a jsem večeři, když zazvonil telefon.
Tady se potkávají dva minulé děje různé délky: dlouhý, průběžný děj (vaření večeře), který už byl v plném proudu, a krátký, jednorázový děj (zazvonění telefonu), který do něj v jednom okamžiku vstoupí. Proto věta kombinuje dva minulé časy — minulý čas průběhový pro to, co už probíhalo ('was cooking'), a minulý čas prostý pro to, co ho náhle přerušilo ('rang'). Na ose je to vidět jako pruhovaný blok s rozostřenými okraji (přesný začátek vaření není podstatný), do kterého v jednom bodě vstoupí osamocená tečka.
I usually walk to work, but today I'm taking the bus.
Obvykle chodím do práce pěšky, ale dnes jedu autobusem.
Věta staví vedle sebe dva přítomné časy s úplně jiným účelem. Přítomný čas prostý ('usually walk') popisuje trvalý zvyk — co dělám obecně, den za dnem, bez ohledu na to, co se děje právě teď. Přítomný čas průběhový ('am taking') naproti tomu popisuje výjimku platnou jen DNES, dočasnou odchylku od obvyklého vzorce. Na ose je to vidět jako široký tečkovaný pás zvyku, do kterého v jednom konkrétním bodě (dnes) vstupuje krátký, jasně ohraničený blok výjimky.
If I had more money, I would travel more.
Kdybych měl/a víc peněz, cestoval/a bych víc.
Druhý kondicionál popisuje nereálnou nebo nepravděpodobnou situaci — ale POZOR, i když 'if' věta vypadá jako minulý čas ('had'), význam celé věty je čistě PŘÍTOMNÝ (obecný): teď a obecně nemám dost peněz, a proto teď a obecně necestuji víc. Minulý tvar tu neznamená minulost, jen signalizuje, že jde o hypotézu, ne o fakt. Na ose proto celá věta sedí jako jeden široký, neohraničený blok kolem bodu TEĎ — je to trvalý, neuskutečněný stav, ne jednorázová událost.
I'll be sleeping when you arrive, so just leave the key under the mat.
Až dorazíš, budu spát, tak nech klíč pod rohožkou.
Budoucí čas průběhový ('will be sleeping') tu ukazuje děj, který bude v jednom konkrétním budoucím okamžiku už v plném proudu — spaní nezačne ani neskončí přesně v tu chvíli, prostě už poběží. Ten okamžik je určený vedlejší časovou větou 'when you arrive' — a stejně jako u všech časových vět po 'when' se sloveso ('arrive') drží přítomného času, ne budoucího, přestože jde jasně o budoucnost. Na ose proto vidíš pruhovaný, rozostřený blok spaní, do kterého v jednom bodě vstupuje příjezd.
I've finished my homework, so now I can relax.
Dokončil/a jsem domácí úkoly, takže teď si můžu odpočinout.
Předpřítomný čas ('have finished') ukazuje dokončený děj, jehož VÝSLEDEK platí právě teď — proto se blok na ose spojuje přímo s bodem TEĎ. Přítomný čas prostý ('can relax') pak popisuje stav, který z tohoto výsledku přímo vyplývá a trvá dál do budoucna. Jinými slovy: první čas říká, CO se stalo a proč je to důležité teď, druhý říká, CO z toho teď plyne.
She had been crying for an hour before I found her.
Plakala už hodinu, než jsem ji našel/našla.
Předminulý čas průběhový ('had been crying') ukazuje, jak DLOUHO už děj trval PŘED jistým bodem v minulosti — tady předtím, než jsem ji našel. Ten referenční bod je vyjádřený minulým časem prostým ('found'), protože jde o jednorázovou, uzavřenou událost. Na ose proto vidíš pruhovaný blok s délkou trvání ('hodinu'), který se spojnicí napojuje přímo na referenční bod — pláč nekončí až tam, jen do té chvíle jistě trval.
Water boils when it reaches 100 degrees.
Voda vaří, když dosáhne 100 stupňů.
Nultý kondicionál popisuje obecnou, vždy platnou pravdu — proto jsou OBĚ věty v přítomném čase prostém, žádná z nich není budoucí ani hypotetická. 'When' tu navíc znamená spíš 'kdykoli/pokaždé, když', ne konkrétní budoucí okamžik. Na ose je to vidět jako jeden široký, neohraničený stav bez začátku a konce — platí to teď, platilo to v minulosti a bude to platit i v budoucnu, pořád stejně.
If I had taken that job, I would be rich now.
Kdybych byl/a vzal/a tu práci, byl/a bych teď bohatý/á.
Smíšený kondicionál spojuje dvě různé časové roviny v jedné větě: 'if' věta ('had taken') popisuje nesplněnou podmínku v MINULOSTI, stejně jako u 3. kondicionálu, ale výsledek ('would be rich') se týká PŘÍTOMNOSTI, ne minulosti — používá se, když má minulé (ne)rozhodnutí trvalý dopad až do teď. Na ose proto vidíš dřívější, uzavřený blok (nevzatá práce) a od něj oddělený, k bodu TEĎ natažený stav (nebytí bohatý), který ukazuje, že důsledek trvá dodnes.
The report has already been sent to the client.
Zpráva už byla odeslána klientovi.
Trpný rod ('has been sent') přesouvá pozornost ze ZPRÁVY na to, co se s ní stalo, aniž by věta musela říkat, KDO ji poslal — to buď není důležité, nebo je to zřejmé z kontextu. Předpřítomný čas navíc zdůrazňuje, že jde o VÝSLEDEK platný právě teď — zpráva je odeslaná, klient ji má, a to je právě teď aktuální fakt, ne jen historická událost. Na ose proto blok sahá až k bodu TEĎ, se kterým je pevně spojený.
I was watching TV when my phone rang, and by the time I answered it, the caller had already hung up.
Díval/a jsem se na televizi, když zazvonil telefon, a než jsem to stihl/a zvednout, volající už zavěsil.
Tahle věta vrství hned TŘI minulé časy do jednoho příběhu. Minulý čas průběhový ('was watching') maluje pozadí — děj, který už probíhal, když se něco stalo. Minulý čas prostý ('rang', 'answered') označuje dvě krátké, jasně ohraničené události v hlavní dějové linii. A předminulý čas ('had hung up') ukazuje něco, co bylo HOTOVÉ ještě předtím, než nastala druhá z těch dvou událostí — je to tedy nejstarší bod na celé ose, přestože se o něm mluví jako o posledním v pořadí věty.
She has been working here since she graduated, and by next year, she will have been working here for a decade.
Pracuje tady od té doby, co vystudovala, a příští rok tu bude pracovat už deset let.
Tři časy tu popisují jedno souvislé trvání natažené přes celou osu. Minulý čas prostý ('graduated') označuje jasný, uzavřený bod, kdy trvání začalo. Předpřítomný čas průběhový ('has been working') ukazuje, že od té doby práce nepřetržitě trvá až do TEĎ. A předbudoucí čas průběhový ('will have been working') to samé trvání promítá dál do budoucnosti, až ke konkrétnímu budoucímu milníku — příštímu roku — a říká, jak dlouho už to tehdy bude trvat.
By the time you read this letter, I will have left for good, but I have always loved you, and I was happiest when we were together.
Až budeš číst tenhle dopis, já už budu dávno pryč, ale vždycky jsem tě miloval/a a byl/a jsem nejšťastnější, když jsme byli spolu.
Malý příběh o třech časových rovinách. Předbudoucí čas ('will have left') ukazuje děj, který bude v jednom budoucím okamžiku (kdy si dopis přečteš) už dávno hotový. Předpřítomný čas ('have always loved') popisuje trvalou pravdu, která se táhne z minulosti až do TEĎ a nemá konec. A minulý čas průběhový ('was happiest', 'were together') vykresluje obecně platný pocit z určitého (neohraničeného) minulého období — ne jednorázovou událost, ale opakovaně prožívaný stav.